Pokud byste se procházeli ulicemi Sofie před sto lety, těžko byste přehlédli rušné městské lázně, kde se scházeli lidé všech vrstev. Dnes však tyto kdysi živé prostory zejí prázdnotou, zarůstají vegetací a vyprávějí příběhy o zašlé slávě. Co se stalo s těmito historickými budovami? A mají ještě šanci na záchranu? Vydáváme se na melancholickou, ale fascinující cestu do minulosti a přítomnosti sofijských lázní, které ukrývají nejen architektonické skvosty, ale i vzpomínky na časy, kdy voda byla středobodem městského života.
Sofie, hlavní město Bulharska, je bohatá na termální prameny, které po staletí přitahovaly obyvatele i návštěvníky. V dobách, kdy domácí koupelny byly výsadou pouze těch nejbohatších, sloužily městské lázně jako místo hygieny, odpočinku i společenských setkání. Nejznámější z nich, Centrální minerální lázně, postavené v secesním stylu v roce 1913, byly pýchou města. Nádherná mozaiková fasáda, zdobené interiéry a léčivá voda přitahovaly nejen místní, ale i turisty z celé Evropy.
Avšak s příchodem modernity a rozšířením soukromých koupelen začala popularita veřejných lázní klesat. Po druhé světové válce, během socialistického období, byly lázně stále využívány, ale postupně ztrácely na významu. Po pádu režimu v devadesátých letech se mnoho těchto budov ocitlo v zanedbaném stavu, některé byly uzavřeny a jiné ponechány napospas chátrání.
Dnes stojí návštěvníci před otázkou: proč tyto jedinečné stavby, které jsou svědky historie a kulturního dědictví, nejsou obnovovány? Odpověď není jednoduchá. Obnova historických budov je nákladná a vyžaduje politickou vůli, která často naráží na jiné priority. Přesto se najdou iniciativy a projekty, které se snaží lázně oživit. Například část Centrálních minerálních lázní byla přeměněna na sofijské regionální muzeum. I tak zůstává většina prostoru nevyužitá a čeká na své znovuzrození.